Moje filozofie partnerského vztahu...

Moje filozofie partnerského vztahu? Zde je... Já patřím k tobě po dobu trvání našeho vztahu – ale nepatřím ti. Ty patříš ke mně po dobu trvání našeho vztahu – ale nepatříš mi. Nejsem tvůj majetek, ty nejsi můj majetek. Nechci se v partnerském vztahu cítit omezovaný a svázaný. Jsme si jeden druhému věrní, ale zároveň jeden druhému dáváme ve vztahu i svobodu a volnost. (Což mimochodem znamená, že jeden tomu druhému dáváme i svobodu být tím, kým je – bez potřeby měnit ho k obrazu svému...) Pokud a dokud nám naše láska slouží – zůstáváme spolu. Pokud už nám naše láska neslouží – v klidu, v míru a s vděčností za vše krásné, co jsme spolu prožili, se rozejdeme. Žádná zášť, žádná zloba, žádná pomstychtivost, žádná nenávist. Já navíc na rovinu říkám, že preferuji partnerský vztah, ve kterém mají oba partneři svou vlastní postel i svou vlastní ložnici. Prostě kvůli pohodlí. Protože není podle mě nic divného a "nenormálního" na tom, když člověk chce mít i v partnerském vztahu své pohodlí, kousek svého soukromí, kousek svého prostoru jen pro sebe. Nehledej v tom nic špatného. Není to emoční odstup od partnera. Je to opravdu jen a pouze otázka pohodlí. Já budu v partnerském vztahu citově angažovaný, ale nikdy nebudu na svém partnerovi emočně závislý.