Kouzelník

A když naděje už skomírala, čas vánoční se chystal. Nic zvláštního, až najednou... Do temného světluprázdna spadla hvězda zářící. Jakoby všechno štěstí posbírala snad není už moc letící. A nebo snad letím s ní. Přál bych si zmizet a proudit světlem taky, nač probouzet se a běžet, když nade mnou jsou mraky. Rád spoustu pocitů bych vyjádřil, ale to už ani písmena nestačí. Sním a vytvářím draky, ve vzduchu se otáčí. Když vstanu myslím na ten zázrak, co vzal mě s sebou do nebe. A teď už bez těch náznak myslím jenom na TEBE. Jsi jiskra kouzelná, co zažehla můj svět. Málokdo více kouzel zná, tři, čtyři, možná pět. Ale je jen jeden kouzelník. TY <3