SVÍRÁNÍ

vytratil ses jak odraz slunce z hladiny v dešťové přeháňce když dopadly poslední kapky nebe už bylo prázdné aniž by nastala noc jen tvůj stín mi sevřel útroby strachem z osamění už neměl kam jít když ses nerozloučil sedí si ve mně s prázdnýma očima opuštěnýma beznadějí i touhou měl bych ti ho vrátit je mi ho líto je tak bezprizorný a sám ta dlouhá chvíle ve mně je mu už k nesnesení stále víc zapomínám že ho v sobě mám jak rád bych ti ho vrátil jenom netuším na kterém nebi jsi právě doma a zda máš zvonek u tamějších vrat a pak… …stejně by se mi třásla ruka i hlas ty ses mi vytratil a já… …já tě nepřestal mít rád Praha, 4.5.2015