S kamarádkou na cyklovýletě v Náměšti na Hané 28. 4. 2026

V pondělí jsem šel za kamarádkou prodavačkou do obchodu ji zanést dáreček z dovolené z Albánie. Vstoupil jsem do obchodu, pozdravili jsme se
„ ahoj“ a dal jsem ji dárek. Byla mile překvapená. Řekla: to je fakt pro mě? No to je teda krásné, moc ti děkuji. Dala mě pusu na tvář. Zeptal jsem se jí, jestli by zase některý den nechtěla někam jít. Na bazén? Řekla že je venku pěkně a co kdybychom jeli zase někam na kole. Řekl jsem tak dobře můžeme někam na kole. Ona souhlasila a že zítra v úterý má volno. Odpověděl jsem že dobře, zítra v úterý se to hodí i mě, to je Matěj dlouho v práci. Ona řekla: a co kdybych už s kolem čekala na tebe u nemocnice? Já: no to klidně bys mohla, ale já ještě stejně půjdu dom, převleču se a já na kole do práce nejezdím. Ona řekla že tedy bude čekat v naší ulici Pavelčákova. Já jsem šel z práce domů, doma jsem se osprchoval a oblékl do cyklistického oblečení. Tentokrát jsem si boxerky pod cyklistickými šortky nechal, měl jsem v plánu se na výletě zastavit někde na večeři a být naostro, je takové trochu blbé, je tam moc všechno vidět. Do baťohu jsem dal pití, cigarety, 2 banány a hroznové víno. V domluvený čas jsem vyšel z domu s kolem a ona už čekala na začátku ulice. Jeli jsme směr Náměšť na Hané. Tam v zámecké zahradě jsme si odpočinuli, podal jsem jí pití, ovoce a v sáčku umyté hrozny. Sedli jsme si na lavečku, já jsem si zapálil cigaretu. Potom jsme jeli do nedalekých Slatinic a tam jsme si dali jídlo v restauraci U Minářů. Po večeři jsme jeli zpět směr Olomouc. Už se večer blížil a ona řekla že už to tempo nebude stíhat. Řekl jsem jí, že pojedu vedle ní a rukou jí budu tlačit za sedadlo. Jel jsem vedle ní a pravou rukou jsem jí tlačil za sedátko. Řekl jsem jí ať nešlape a ať jenom dobře řídí, abychom se nesrazili předními koly. Ptal jsem se jí jestli má elektrokolo. Řekla že nemá. Říkám: no tak vidíš, tady to kolo takové je a ten pohon jsem já. Smála se. Říkám: hlavně řiď ať neškrtnem kolama o sebe, to bychom tady mohli udělat karambol a mohlo by se stát že se nabouráme a spadneme jeden na druhého a to bys určitě nechtěla abychom tady na silnici leželi na sobě. Ona se smála a řekla: třeba by se mě to líbilo. Já odpovídám: To by třeba okolo jeli autem nějací důchodci a řekli by si že ti dva mladí to už nemohli vydržet, odložily kola do příkopy a teď si to tady rozdávají. Ona se smála. Tlačil jsem jí pravou rukou asi 5 kilometrů. Už mě bolela ruka. Zastavili jsme, že uděláme pauzu. Zapálil jsem si cigaretu a ptám se jí: chceš kouřit? A podíval jsem se na sebe na břicho a dolů. Ona se rozesmála a řekla: ne, já nekouřím. Odpovídám: aha, dobře to je potřeba vědět. Zasmál jsem se. Ona se zase smála a ptá se: počkej co máš na mysli? Usmál jsem se a pokrčil rameny. Byl jsem na zádech spocenej. Ona si stoupla ke mně blíž a ruku mě dala na zadek, pohládla mě po zadku. Řekla: ty máš záda úplně mokrá jak jsi mě tlačil: Já: a taky myslím pěkně zaváním. Smál jsem se. Ona mě tvář položila na rameno, levou rukou mě hladila po zadku a řekla: voníš pěkně. Dala mě pusu z boku na krk. Cigaretu jsem dokouřil, podíval jsem se jí do očí. Usmál jsem se. Očima jsme se přibližovali k sobě blíž, přibližovali jsme se rty k sobě blíž, dali jsme si pusu, rty na rty. Říkám: a pokračujeme, šup na kola. Rozjeli jsme se směr Olomouc. V Olomouci jsem jí doprovodil až k domu kde bydlí, rozloučili jsme se. Přistoupila ke mně, dala mě ještě pusu a řekla: byl to zase pěkný výlet a děkuji a někdy se zase zastav v obchodě. Já: dobře, tak ahoj. Usmál jsem se a jel jsem domů.